Poznámkový notes
Zápisník senioraBity do bytu
ODRA 1305 Mikroprocesor Zilog Z80 a operační systém CP/M
Microsoft DOS v síti Novell NetWare Okna Microsoftu v síti Novell NetWare
Linus Torvalds a jeho svět Tvorba webovských stránek
Typografický systém LaTeX Operační systém Android
Sálový počítač bývalého bavlnářského podniku SEBA Tanvald se jmenoval ODRA 1305 a byl umístěn ve výpočetním středisku v prostorách dnešní městské knihovny v prvním poschodí budovy bývalého soudu. Počítač vyrobila polská firma ELWRO Wroclaw jako kompatibilní s počítači řady ICL serie 1900 vyráběných v Anglii firmou ICL. Vynikal tudíž příznačnou britskou propracovaností a konzervatismem. Podnikový počítač byl uveden do provozu na jaře v roce 1975 a dosloužil až v průběhu roku 1995.
Původní sestava počítače obsahovala v první řadě slovově orientovaný procesor se 32 kiloslovy ferritové paměti. Jelikož jedno slovo mělo délku 24 bitů, byla vlastně kapacita paměti 96 kilobajtů.
Periferní zařízení tvořilo především šest magnetopáskových stojanů pamětí PT3 (se společným adaptérem MTS-304), dále jeden snímač (a zároveň děrovač) děrné pásky CDT-325 a jeden snímač děrných štítků Aritma 1014 s adaptérem CK-304. Výstupním zařízením byla tiskárna DW-304 a počítač se ovládal operátorskou konzolí Facit.
Brzy byla sestava rozšířena o druhý snímač štítků Aritma 1014 a inovovanou tiskárnu DW325, operátorská konzole byla nahrazena jehličkovou tiskárnou DZM-180 a pamět procesoru rozšířena o dalších 32 kiloslov ferritové paměti. V roce 1978 se instalovaly 4 bulharské disky EC-5052 s polským adapterem PDS-325, později pak byly přikoupeny další dva stojany stejného typu. Každý disk měl kapacitu 8 megabajtů (bardzo popularne ósemki, jak málo tehdy stačilo k počítačové popularitě).
V roce 1985 byla ferritová paměť počítače rozšířena o dalších 64 kiloslov tentokrát už polovodičové paměti; pamět tak měla z dnešního hlediska velikost 384 kilobajtů. V té době už začínal být zřetelný nástup mikropočítačů, takže se v roce 1987 podařila prosadit výměna procesoru za nový s kompletně polovodičovou pamětí 256 kiloslov. Vycházelo se z předpokladu, že tím dojde k prodloužení životnosti počítače, čímž vznikne časová rezerva pro budoucí náhradu sálového pčítače sítí složenou z mikropočítačů. Nákup nového sálového počítače řady EC spojený s výstavbou nových prostor pro jeho umístění, jak prosazovalo oborové pracoviště Orgatex generálního ředitelství bavlnářského průmyslu v Hradci Králové, byl tak důrazně odmítnut.
Kolega a kamarád Ruda Líbal, vedoucí skupiny techniků sálového počítače, sepsal v r. 2002 těsně před odchodem do důchodu výtečný text Moje působení v Sebě Tanvald . Pochopitelně jej psal především ze svého hlediska a také z pozice šéfa techniků. Ovšem dnes už je jeho text úžasným dokumentem, charakterizujícím tehdejší dobu, navíc psaným typickým Rudovým stylem, úsměvnou barvitou čtivou formou a s patřičným nadhledem.
Výpočetní středisko v časech sálových počítačů sestávalo z následujících pracovních skupin: technici, programátoři, operátoři a příprava dat. Ruda naprosto správně a přesně sděluje, že ve výpočetním středisku SEBA Tanvald se tyto čtyři skupiny vždy nakonec dokázaly dohodnout na všestranně použitelném řešení. "Jsem přesvědčen," - píše Ruda - "že tam byl základ všeobecně dobré pracovní atmosféry a nakonec také dobrých výsledků ve výpočetním středisku, atmosféry, na kterou všichni i po létech rádi a nostalgicky vzpomínaji: my jsme nebojovali navzájem proti sobě, ale spolupracovali jsme, a to je vždycky lepší."
V zaměstnaneckém poměru jsem pracoval ve výpočetním středisku v letech 1974 až 1991. Mezi roky 1992- 2002 pak jako OSVČ, kdy už nešlo o klasické výpočetní středisko sálového počítače, nýbrž co do počtu zaměstnanců, ale i externích spolupracovníků, jako jsem byl já, o malé oddělení výpočetní techniky zajišťující podnikový informační systém v prostředí mikropočítačové sítě. Odmítnutí nákupu nového sálového počítače v roce 1987 a naopak přechod k postupnému přiblížení uživatelů k informacím prostřednictvím sítě mikropočítačů se ukázaly být správným rozhodnutím. V turbulentních letech první poloviny devadesátých let se některé závody osamostatnily (např. liberecká úpravna nebo rokytnická tkalcovna) a v roce 1996 přešel téměř celý zbytek závodů, které zůstaly součástí Seby s.p., do rukou soukromých vlastníků Seby T a.s. Ze státního podniku se stala akciová společnost, která po roce 2012 definitivně zanikla.
Rád vzpomínám na mého prvního šéfa Otu Šidu. Ota, Rudův vrstevník, mně vždy nechával naprosto volný prostor při řešení jakýchkoli pracovních úkolů. Umožnil mi také práci systémového programátora, což mně obzvlášť vyhovovalo. Pověstné byly "slovní přestřelky" mezi Otou a Mirkem Daníčkem, mým kolegou, přítelem a vrstevníkem. Nutno ovšem zdůraznit, že se málokdy týkaly programování, byly vždy mírumilovné a nadmíru zábavné. Dobře se mi pracovalo také s Víťou Jiránkem, kterého zajímala především analýza problému s uživateli, a mně vždy ponechal kompletní návrh řešení pomocí počítače. Nemohu nezmínit výbornou spolupráci s věkově mladším kolegou Milanem Mistrem, také s vedoucími směn, operátory Honzou Přeučilem a Jirkou Nickem nebo techniky Karlem Klabanem a Liborem Hnídkem. Sluší se jmenovat také milé kolegyně, například dámy Mirku Líbalovou, Milenu Beranovou, Hanu Balatkovou, Aninku Patočkovou, Marušku Havlíkovou, Janu Daníčkovou, Hanku Žantovou, ... Tak bych ovšem mohl jmenovat prakticky všechny spolupracovníky tehdejšího výpočetního střediska potvrzuje výše uvedené Rudovy věty o pracovní pohodě celého výpočetního střediska.
Když jsem na konci roku 2013 odcházel do důchodu z mého posledního pracovního působiště správce počítačové sítě městského úřadu v Tanvaldu (2002 - 2013), měl jsem ještě minimálně ve třech šuplících pracovního stolu skladovánu dokumentaci týkající se mé činnosti v Sebě Tanvald. Při řešení klasického problému, kam s ní, jsem zvolil radikální a z dnešního pohledu neuvážené řešení: propadla ve prospěch sběrných surovin. Zbylo mi toho opravdu málo. Z toho minima vybírám popis systému DAMP, který jsem programoval brzy po instalaci diskových stojanů počítače. Program s úspěchem využíval provoz počítače od roku 1979 až do konce činnosti Odry v roce 1995. Dokumentace tohoto programového vybavení zůstala zachována proto, že vyšla v dubnu 1981 ve sborníku Seminář ODRA '81, neboť jsem o systému referoval na setkání programátorské sekce Sdružení uživatelů počítačů ODRA v ČSSR, které se tehdy konalo ve Velké Úpě.
Systém DAMP: Diskově orientovaný archiv magnetických pásek - celý text
Podobný osud má dokumentace projektu Inovace konstrukcí tkanin, vypracovaný s kolegy z odborných úseků podnikového ředitelství Frantou Prchalem a Lubošem Polákem. O něm jsem publikoval článek v časopisu "Ekonomika a řízení spotřebního průmyslu" v březnu 1985, avšak redakce časopisu do textu nezařadila čtyři přílohy; ty už však nemám.
Příspěvek k inovaci konstrukcí tkanin - celý text
Odru jsme programovali v jazyce symbolických adres, assembleru nazvaném PLAN (Programming LANguage), který byl plně kompatibilní se stejnojmenným jazykem firmy ICL pro počítač ICL rodiny 1900. Drobná noticka: když si výpočetní středisko nechalo vytisknout užitečné formuláře pro zápis zdrojových textů programů, dorazily z tiskárny formuláře s dlouhým Á, neboli PLÁN. Inu, plánování tehdy hrálo důležitou roli.
Dnes by každý programátor nevěřícně kroutil hlavou: to jste vážně všechny subsystémy či agendy evidence a řízení podniku, jeho informačního systému, opravdu programovali jen v assembleru? Ano, bylo tomu tak. A byla to výborná volba. "Domlouvali" jsme se s Odrou v jejím přirozeném nativním jazyce a vzájemně jsme si velmi dobře rozuměli. Dodnes považuji assembler PLAN firmy ICL za jeden z nejpromyšlenějších, nejpropracovanějších, s vnitřní krásou a estetikou. Víceméně jen ze studijních důvodů jsem si na Odře vyzkoušel i vyšší programovací jazyky COBOL a FORTRAN.
Jen pro zajímavost: jelikož počítač Odra byl slovově orientovaný s délkou slova 24 bitů rozděleného na čtyři znaky, měl vlastně jeden bajt (znak) délku 6 bitů. Architektura počítače byla také proto svázána více s osmičkovou než šestnáctkovou soustavou.
Mrzí mě, že jsem si nenechal zdrojové výpisy alespoň některých mých planovských programů. Abych alespoň nějaký příklad představil, odkazuji na následující krátký ilustrativní příklad firmy ICL. Skutečný fajnšmekr si k němu může stáhnout ICL PLAN reference manual 1900 series zde .
ICL 1900 Series Computers Sample PLAN Program - celý text
Výpočetní střediska se sálovým počítačem obvykle navazovala na činnost podnikových strojně početních stanic (SPS). Nejinak tomu bylo i v Sebě, kde v SPS hrály prim devadesátisloupcové děrné štítky. Všechny ty děrovače, přezkoušeče, třídičky, tabelátory nás, kteří jsme nastupovali už do nově vznikajícího výpočetního střediska, však příliš nezajímaly, éra jejich slávy pomalu ale jistě končila. Samozřejmě s vyjímkou alespoň některých techniků, kteří museli tato zařízení udržovat provozuschopná. Mužská část oceňovala spíše obsluhu těchto zařízení. Byly to v převážné většině mladé dívky, mezi nimiž docházelo velmi často k obměně. Bylo tudíž stále co obdivovat.
Ke konci sedmdesátých let si už značnou část dat pořizovali do děrné pásky sami uživatelé z řad jednotlivých odborných útvarů nebo závodů podniku. Na pořad dne se dostala výměna děrnopáskových zařízení pro pořízení dat u uživatelů a především pak náhrada děrných štítků přípravy dat výpočetního střediska. Zvolily se stroje východoněmecké firmy Robotron. K pořízení děrné pásky to bylo DARO 1370 a děrné štítky byly postupně nahrazovány magnetopáskovými kazetami, pořizovanými na zařízeních DARO 1372. Tyto stroje už byly vybaveny osmibitovým mikroprocesorem typu 8008. Ruda Líbal provedl analýzu elektroniky včetně řídících programů těchto strojů a rovněž jejich technickou úpravu. Např. DARO 1370 dokázalo děrnou pásku nejen pořizovat, ale pomocí připojeného snímače z Consulu 265 také děrnou pásku číst. Na základě Rudových analýz a úprav pak mohl Mirek Daníček vytvářet efektivní programy, které umožňovaly jak pořízení tak také přezkoušení dat s výstupem na děrnou pásku či kazetu podle typu zařízení DARO. Magnetopáskové kazety se pomocí převodníku MBE-1255 přepisovaly na magnetickou pásku, použitelnou na Odře.
Na začátku osmdesátých let se konečně i v naší republice začaly objevovat mikropočítače. Firma Robotron začala vyrábět na svou dobu kvalitní mikropočítač Robotron 1715. Ten už měl dvě 5,25" disketové mechaniky a 64 kB paměti RAM. Jeho významnou předností bylo, že byl postaven na špičkovém osmibitovém mikroprocesoru Z80 firmy Zilog. Kromě toho byl dodáván s operačním systémem Mikros, který byl nepatrně modifikovanou verzí CP/M. Byl rovněž vybaven dobrým monitorem a kvalitní jehličkovou tiskárnou K6314. Assembler osmibitového mikroprocesoru Z80 byl vskutku výtečný, ve své kategorii stejně propracovaný jako assembler PLAN slovově orientovaného dvacetičtyřbitového procesoru Odry 1305. Nebyl tudíž problém vypsat si operační systém Mikros a provést jeho analýzu.
Jak ovšem data z disket přenášet na Odru? Ruda obdržel od úseku technického náměstka stavebnici prvního československého mikropočítače SAPI1, postavenou na mikroprocesoru Intel 8080. Zatímco na technickém úseku netušili, k čemu by mohli stavebnici SAPI1 použít, Ruda ano. Velmi brzy ji doplnil tak, že pomocí SAPI1 mohl programovat paměti EPROM. V té době jsme byli s Rudou aktivními rozhodčími lyžování. Po jedněch skokanských závodech v Harrachově jsme měli před odjezdem domů ještě čas, a tak jsme diskutovali, jak by bylo možné propojit SAPI1 s Robotronem 1715. Bylo nám jasné, že by se k tomu hodil seriový port s rozhraním RS232. Během ne více než dvou hodin jsme dohodli "handshake" mezi oběma zařízeními, a ten jsme pak také programově realizovali. To byl vlastně počátek výměny dat mezi disketami a Odrou 1305. Ruda doplnil DARO 1372 a převodník MBE-1255 přídavnou deskou s rozhraním RS232 a já napsal programy pro Robotron 1715 pro přenos dat mezi Robotronem a Darem resp. převodníkem. Když si pak někdy začátkem druhé poloviny osmdesátých let zakoupil Ruda osobní mikropočítač SHARP MZ821 a já Sinclair ZX Spectrum 48K, byli jsme schopni přenášet data oběma směry mezi zařízeními SHARP - ZX Spectrum - DARO 1372 - SAPI1 - Robotron 1715 - konvertor 1255 - ODRA 1305. Jak trefně poznamenal Ruda: "Tenkrát nám nikdo nechtěl věřit, ze je něco takového vůbec možné, dnes už naopak nikdo netuší, o co vůbec šlo."
Pomocí programátoru EPROM na SAPI1 Ruda upravil znakový generátor Robotronu 1715 a jeho tiskárny K6314, já příslušně operační systém Mikros, takže byl Robotron 1715 schopen zobrazovat a vypisovat české znaky. Což mělo i ten vedlejší efekt, že vedení n.p. SEBA umožnilo zapůjčení Robotronu 1715 na závody světového poháru v Harrachově.
Zbývá dodat, že mezi roky 1991 až 2015 jsem externě učil předmět IVT (informační a výpočetní technika) později přejmenovaný na IKT (informační a komunikační technologie) na tanvaldském gymnáziu. Dvě, čtyři, maximálně šest hodin týdně, především jakožto volitelný předmět v posledních dvou ročnících gymnázia. V devadesátých letech byla počítačová učebna vybavena sítí mikropočítačů IQ151 s mikroprocesorem TESLA MHB 8080A a operačním systémem typu CP/M. Měl jsem tehdy řadu vynikajících studentů, např. první absolventy víceletého gymnázia, kteří maturovali v roce 1997. Z nich je Zbynďa Koldovský nyní mým o generaci mladším výborným kamarádem. Zbyněk se stal profesorem a proděkanem pro vědu a výzkum fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií liberecké Technické univerzity a kromě toho je vynikajícím muzikantem (viz také kapitola Hudbou k radosti v rubrice Dobrodružství poznání). S takovými studenty bylo tehdy možné programovat rovněž v assembleru Z80 (strojový kód 8080A je podmnožinou kódu Z80).
Možnostem programování v assembleru mikroprocesoru Z80 v dnešní době se věnuje kapitola Z80 retroSpectrum v rubrice Retro bity do bytu .
S šestnáctibitovými mikropočítači jsme měli možnost seznámit se už ve výpočetním středisku Seba před rokem 1989. Úplně prvním byla dvěstěosmdesátšestka IBM PC AT, součást dodávky rekonstrukce tanvaldské přádelny švýcarskou firmou Rieter. Dokonce jej nemělo ani pražské zastoupení firmy IBM, neboť dovoz tohoto typu mikropočítače byl tehdy oficiálně embargován. Což jsme zjistili při kontaktu s pražskou pobočkou, neboť jsme potřebovali k PC připojit externí mechaniku 3.5" disket. Požádali nás, abychom jim přivezli do Prahy mikropočítač ukázat; vyhověli jsme. Výpočetní středisko poté zakoupilo několik mikropočítačů od rakouské firmy Logostar. Už na osmibitových Robotronech 1715 bylo účelné programovat nejen v assembleru, ale také např. v TurboPascalu nebo využívat funkční databázový systém dBase. Totéž platilo o nových pécéčkách s operačním systémem MS DOS. Éra PC XT a AT nejen v Sebě byla zahájena. Tušili jsme, že jejich síla se projeví především v mikropočítačových sítích. Hned v roce 1990 jsme se auty s Rudou, Liborem Hnídkem a Milan Mistrem vypravili do německého Regensburgu. Zakoupil jsem si tam mé první xtéčko Commodore 20-III s dvacetimegabajtovým harddiskem.
Kdo záhy po roce 1990 nějakým způsobem nepodnikal, jakoby neexistoval. V Tanvaldu začala v prostorách výzkumného ústavu energetického působit soukromá firma, která montovala PC z dovezených komponent. Jejím spoluvlastníkem byl Petr Klokočník, bývalý šéftechnik oborového výpočetního střediska PJB v Jablonci n. N. Petra jsme s Rudou znali, takže když nám nabídl možnost přivydělat si montáží pécéček, využili jsme ji. Přidal se k nám ještě Libor Hnídek. Ruda s Liborem měli nadmíru bohaté zkušenosti s elektronikou výpočetní techniky, pro mě jakožto především programátora to bylo jisté novum, vskutku výtečné praktické školení. Mimochodem, uvedená firma si dodnes vede výborně, jmenuje se COTREX PC s.r.o. se sídlem v Jablonci n.N., a jejím vlastníkem je Petr Klokočník junior.
Ve druhé polovině roku 1991 jsem si i já založil firmu a v příštím roce už ji provozoval jako OSVČ. Významnou část portfolia mých činností tvořila práce pro výpočetní středisko Seby. Přesněji řečeno pro malé oddělení výpočetní techniky, neboť z bývalého výpočetního střediska už zbyla jen nepatrná část provozu a techniků, žádné nové programové vybavení pro sálový počítač se už nevytvářelo, naopak postupně se převádělo na mikropočítače. Přesto, jak už jsem zmínil v kapitole ODRA 1305, sálový počítač sloužil až do roku 1995.
V roce 1992 už bylo naprosto jasné, že mikropočítače musí být propojeny v sítích, byť pouze lokálních, ať na podnikovém ředitelství nebo na závodech. Mnohé závody, jak už jsem také uvedl, se postupně osamostatňovaly, takže nakonec zbyly jen některé přádelny a tkalcovny v tanvaldské oblasti, úpravna Plavy Mlýnska a konfekce v Bílině. Bílinská konfekce se stala jediným závodem mimo blízké okolí Tanvaldu. Kromě programování v TurboPascalu, který velmi kvalitně podporoval použití assembleru, jsem se věnoval databázovým systémům. Po zkušenostech s dBase na Robotronu 1715 a FoxBase na Logostarech jsem pochopitelně zvolil kvalitní systém FoxPro, tehdy ve verzi 1.0 . FoxPro výborně pracovalo v MS DOSu a MS DOS zase v síťovém prostředí Novell Netware. Jak jsem měl hlavně načteno z počítačové literatury, např. z tehdy úspěšného časopisu Bajt, jenž redigoval autor knihy Bity do bitu, kterou doporučuji v kapitole Z80 retroSpectrum v rubrice Retro bity do bytu . Navrhl jsem tudíž vyzkoušet právě síťový software Novell Netware a v něm provozovat FoxPro. Navštívili jsme s Rudou a Zbyňkem Budinským, tehdejším vedoucím zbytkového výpočetního střediska, jakousi malou firmu v Hradci Králové, kde síť Novell provozovali na mikropočítačích propojených technologií Arcnet. A hlavně, Ruda se naprosto správně rozhodl, že si budeme montáž mikropočítačů nadále provádět sami z dílů od firem, kterých se začalo objevovat jako hub po dešti. Namátkově TPC Jičín nebo pražské firmy LION či SESO. Rudu jsem rozhodně podpořil, mimo jiné také díky mému parádnímu vyškolení u Petra Klokočníka. Ruda postavil první skutečný síťový servr, já zajistil nákup síťového software a první malá experimentální síť v Sebě s dedikovaným servrem s řídícím operačním systémem Novell Netware 3.11 byla na světě.
Jelikož si Ruda rovněž založil firmu, kterou však na rozdíl ode mě provozoval jako vedlejší k hlavnímu zaměstnaneckému poměru v Sebě, velmi dobře a úzce jsme spolupracovali i takto. Soustředili jsme se především na dodávku malých sítí peer to peer (čítajících dva nebo tři počítače) a také rozsáhlejších sítí s vyhrazeným servrem. Na obou typech sítí jsme instalovali a servisovali síťový software Novell Netware, na malých verzi Lite či Personal, zpočátku v topologii Arcnet, velmi záhy pak v Ethernetu. Vděčnými odběrateli malých sítí byly např. soukromé praxe lékařů (počítač u lékaře a sestry), lékárny (prodejna a sklad), malé firmy provozující např. právnickou nebo účetní praxi, atd. "Velký" Novell jsme instalovali u firem s větším počtem zaměstnanců, jako byl třeba M-Tex Tanvald, nebo i celý podnik, jakým se stala např. bývalá úpravna Seby, od roku 1994 Licolor, a.s. Liberec. Úspěšně jsme instalovali a provozovali velké novellské sítě např. na Městském úřadu Tanvald nebo na Gymnáziu Tanvald. Aby se uživatelé nemuseli zabývat psaním příkazů v příkazové řádce MS DOSu, napsal jsem program MENU.EXE, který byl základem systému "Uživatelských nabídek v DOSu" (viz popis dále). Systém se ukázal být velmi pružným i ve velkých sítích, používali jsme jej rovněž v Sebě. Uživatelům našich sítí jsme nabídky automaticky "šili na míru". Když se objevily první počítačové viry, napsal jsem pro uživatele také jednoduchý rezidentní hlídací program WDWD.COM, tzv. watch dog.
Zvláštní zmínku bych věnoval síti v libereckém Licoloru. Realizovali jsme ji s Rudou v náročnějším prostředí výrobního podniku s Novellem 3.11 a Arcnetem a později upravili do ethernetového prostředí s novým servrem s verzí Novellu 4.1. V průběhu roku 1993 jsem v této síti napsal a odladil programový balík "Evidence úpravny" v databázové verzi FoxPro 2.0. Nově vzniklý podnik tak měl hned od začátku své existence v roce 1994 k dispozici základní informační systém. V roce 2002 jsem se vrátil do zaměstnaneckého poměru na MÚ Tanvald, takže jsem se o Evidenci úpravny nemohl dále starat. Jelikož Ruda v tomtéž roce odešel do penze a v Licoloru potřebovali realizovat čárový kód, ujal se iniciativy Ruda a přepracoval především skladovou část systému. Nejsem si tím jistý, ale domnívám se, že Evidenci úpravny provozovali v Licoloru ještě v roce 2013, kdy jsem i já šel do penze.
Uživatelské nabídky v DOSu - celý text
V průběhu roku 1992 jsme s Rudou navrhovali vedení Seby, že by se měl zakoupit nový informační systém řízení podniku, který by se provozoval v mikropočítačové síti s řídícím operačním systémem Novell Netware. Věc se měla tak, že vlastními silami nebylo možné takový systém programovat. Jediný programátor, zaměstnanec Seby, byl už vlastně jen Ruda Líbal. Ruda se navíc cítil být technikem, však celou dobu pracoval ve výpočetním středisku jako šéftechnik. Samosebou že byl Ruda výborným programátorem; z nás všech, kteří jsme prošli výpočetním střediskem Seby, měl jednoduše Ruda v oblasti výpočetní techniky nejobsáhlejší znalosti i zkušenosti.
Prvním krokem správným směrem v našem plánu byl převod dožívajícího projektu výpočtu mezd z Odry na mikropočítače. V tomto případě nebylo nutné, aby mikropočítače byly propojeny v síti. Obsluhovat je měli mzdové/í účetní jednotným způsobem jak na závodech tak na podnikovém ředitelství. Byly to specializované mikropočítače, kde kromě projektu mezd už byl nainstalován jen v té době skvělý textový editor T602 od firmy Software602, následovníka to předlistopadové 602. organizace Svazarmu. Projekt mezd, napsaný ve FoxPro 1.0, dodala firma Altec z Dvora Králové n.L., a to včetně mikropočítačů, tehdy ještě dvěstěosmdesátšestek. Těch počítačů bylo ke dvacítce, my jsme na ně museli během velmi krátké doby nainstalovat operační systém MS DOS a základní nezbytný software. Instalovali jsme tehdy na sále počítače Odra, pomáhali i ti bývalí programátoři, kteří už byli na různých jiných postech na závodech a nebo podniku. Firma Altec uspořádala pro mzdové účetní školení, velmi dobrým počinem bylo, že Mirce Líbalové, která už pracovala také na podnikovém ředitelství, byla svěřena funkce koordinátora projektu mezd. Systém uživatelských nabídek se na mikropočítačích také osvědčil.
Ke konci roku 1992 přešel do budovy podnikového ředitelství i Ruda, technický stav Odry - stále ještě většinou ve více než jednosměnném provozu - zabezpečovali Karel Klaban a Libor Hnídek. Ruda měl na starosti servis všech mikropočítačů jak na podniku tak na závodech, a to hardware i software. Po velmi dobrých zkušenostech s firmou Altec, která posléze přešla na vývoj programů ve FoxPr0 2.0 (to si vyžádalo postupnou výměnu mzdářských dvěstěosmdesátšestek třistaosmdesátšestkami), se právě ona stala naším favoritem pro pořízení celého nového informačního systému řízení podniku. Altec byl navíc ochotný vyvíjet programy Sebě přesně na míru.
Podnikům bývalého generálního ředitelství bavlnářského průmyslu však nabízela informační systém ORFERT firma OR-CZ z Moravské Třebové, v níž pracovali především bývalí zaměstnanci Hedvy Moravská Třebová. ORFERT byl původně německý systém určený hlavně strojírenským podnikům. Řídícím počítačem systému byl unixový servr, k němuž byly po už tehdy pomalé seriové lince připojeny buď terminály a nebo mikropočítače. Vedení podniku se rozhodlo nakoupit ORFERT. Přes Rudův a můj nesouhlas. Po uzavření smlouvy s OR-CZ byl na podzim roku 1993 ze svárovské tkalcovny povolán Mirek Daníček, z podniku Milena Beranová, uživatele zastupoval Luboš Polák, spolu s Rudou tak vytvořili čtyřčlenný tým, jehož úkol byl vpravdě sisyfovský: zavést ORFERT v celé Sebě v tanvaldské oblasti. Jelikož jsem nebyl zaměstnancem Seby, nemusel jsem se té obtížné, nekonečné a hlavně marné práce zúčastnit. Kolegové by mohli vyprávět celé dlouhé story, kterak se jim, při veškeré snaze a dobré vůli, prostě nedařilo a nedařilo. Mně na celém tom snažení zajímalo prakticky jen to, jak se podaří propojit podnik se závody v tanvaldské oblasti. Bílinská konfekce byla z projektu vyňata, tam se přesunula experimentální novellská síť, kterou jsme postavili s Rudou. V Bílině pro ni vyvíjel programy určené jen pro potřeby závodu tamější programátor Patrik Hrdlička v Turbopascalu s využitím databázového systému Btrieve. Jeho práce byla smysluplná a úspěšná. Vrátím se k propojení se závody. Ukázalo se totiž, že z televizního převaděče na Muchově jsou vidět všechny závody tanvaldské oblasti včetně podniku. Od Českých radiokomunikací se získal souhlas k umístění parabol a mikrovlnných pojítek na muchovském vykrývači. Zařízení dodala pražská firma Miracle. Pro ni byl Muchov opravdu vynikajícím zkušebním prostředím, neboť nikde jinde jejich zařízení nepracovala v tak tvrdých podmínkách, charakteristických především širokou škálou teplot od zimních mrazů po letní horka. Celý rok 1994 a více jak čtvrtinu roku 1995 sváděli kolegové z řešitelského týmu nerovný boj s ORFERTem a do jisté míry také tvrdými povětrnostními podmínkami na Muchově. Lze si představit, jak celá operace ORFERT skončila, když ještě přidám zprávu o tom, že paraboly na Muchově kdosi ukradl, patrně se domnívaje, že jde o paraboly pro satelitní televizi. Zloděj sobě nepomohl, zato řešitelskému týmu ano. Naštěstí po celou tu dobu byla Odra provozuschopná, ovšem konec její činnosti v květnu 1995 byl rovněž nevyhnutelný.
Systém ORFERT se nepodařilo rozeběhnout a ODRA 1305 dosloužila. Jediné, co zbývalo, byl funkční unixový servr, i když už s nepříliš dostatečnými hardwarovými parametry. Servr byl propojený s mikropočítači, avšak značně pomalou seriovou kabeláží. Bylo nutné situaci velice rychle řešit. V tom jsem mohl kolegům v Sebě nabídnout pomocnou ruku. Nezbylo nic jiného než použít stávající unixovou infrastrukturu, na servru vytvořit souborovou schránku, přes níž jsme hodlali přenášet soubory mezi mikropočítači, a hlavně pak co nejrychleji naprogramovat jakousi prozatímní přechodovou verzi, kterou jsme nazvali informační systém verze 0. Nejhrozivější situace nastala ve fakturaci a evidenci skladů včetně odběratelského saldokonta jakož i v evidenci výroby úpravny a kalkulacích cen upravených výrobků. Vše ostatní prozatím muselo počkat: na tkalcovnách běžel Mirkův projekt, i když na dožívajících Robotronech 1715, konfekci v Bílině dobře obsloužily Patrikovy programy, ekonomický systém zajišťovaly částečně programy systému ORTEX zakoupené od bývalého oborového pracoviště bavlnářského průmyslu a také výborně zpracované programy ještě ve FoxBasi Milanem Mistrem; ten odešel ze Seby začátkem devadesátých let. Pouze projekt výpočtu mezd se vymykal uvedené programové všehochuti svou uspořádaností a stabilitou. Záměrně jsme zvolili programovou platformu FoxPro 2.0 (viz úspěšný projekt mezd), ve které jsme se chystali postupně zpracovat celý přechodný systém verze 0, vyhrnuli si rukávy a pustili se do práce. Od srpna 1995 se rozeběhla evidence skladů, kterou programoval Ruda, a také fakturace prodeje a evidence výroby úpravny, kterou jsem programoval já. Byli jsme z nejhoršího průšvihu venku, další práce už mohly pokračovat v klidnějším tempu a ve větší pohodě. Podařilo se navíc významně urychlit komunikaci mezi mikropočítači a servrem, neboť jsme opatřili mikropočítače síťovými kartami, seriové linky nahradili ethernetem, a unixový servr propojili s mikropočítači pomocí licencí emulátoru, který Sebě velmi ochotně a levně nabídl autor tohoto řešení.
Začali jsme přemýšlet o informačním systému verze 1, který už by běžel v síti Novell Netware s mikropočítači obsluhovanými stále ještě operačním systémem MS DOS, neboť Windowsy 95 byly velmi nestabilní, pro rozsáhlejší sítě nepoužitelné. Ani pozdější a propracovanější Windowsy 98 nebo 2000 nás plně neuspokojovaly, i když jsme je už na řadě mikropočítačů provozovali. Plnohodnotným a zcela přijatelným systémem se stala až teprve velmi úspěšná xpéčka, Windows XP Professional, výtečně spolupracující se servrovým operačním systémem Novell Netware. Programovým prostředím jsme pro informační systém verze 1 zvolili FoxPro 2.5, které - jak se po roce 2001 ukázalo - naprosto spolehlivě běželo i v budoucím mikropočítačovém prostředí Windows XP.
V roce 1996 však došlo, jak už jsem dříve zmínil, ke změně vlastnické struktury Seby, vedle zbytkové Seby vznikla ještě Seba T. Na poněkud neobvyklý model jakoby dvou podniků jsme museli pochopitelně reagovat úpravou programů verze 0. Navíc v roce 1997 se vyskytla neobvyklá situace v Bílině. Jako by se do země propadl, kamsi zmizel do té doby bezproblémový programátor Patrik Hrdlička. Na jeho místo byl přijat mladý velmi sebevědomý hoch, který tvrdil, že celý Patrikův projekt z gruntu přepracuje. Dopadlo to tak, že nenaprogramoval nic, naopak rozvrtal, co se dalo. Přestala fungovat nejen bílinská datová struktura, ale také novellovská síť. Hoch dostal výpověď a my jsme byli opět v bojové pohotovosti. Nejprve jsme s Rudou a Karlem Klabanem, který převzal po Rudovi servis mikropočítačů, museli obnovit provoz bílinské sítě. Následně jsme s Rudou a Mirkem měli v úmyslu opravit bílinská data, Ruda k tomu účelu napsal i pomocný převodní program mezi datovými formáty Btrieve a FoxPro. Diletanské zásahy náušničkovy (tak tituloval onoho hocha Luboš Polák; podle náušnic, které hoch vyzývavě nosil) se však ukázaly být neopravitelnými. Nezbývalo než vytvořit ve FoxPro 2.5, opět velmi rychle, nové programové vybavení, další přechodovou verzi, tentokrát mezi 0 a 1. Dostala pracovní název 0.2, týkala se jen bílinské konfekce. Práci jsme si rozdělili, Mirek se zabýval analýzou systému, Ruda programoval PRSK (prodej a sklady), já NOVY (normy a výrobu), vše muselo provázaně běžet v síťovém prostředí Novellu. Jeden dobrý výsledek našeho snažení spočíval v tom, že už byl k dispozici také internet. Na něm jsme vytvořili souborovou schránku (dnes by se řeklo cloud), přes kterou bylo možné přenášet protokolem ftp datové soubory mezi Tanvaldem a Bílinou přímo z programů ve Foxpro.
Po kauze Bílina jsme se museli znovu vrátit k verzi 0, neboť programy této verze bylo nutné rozšířit a přepracovat do prostředí FoxPro 2.5 tak, aby se staly základem verze 1 v novellské síti. Potřebovali jsme totiž už nutně vyřadit z provozu unixový servr a nahradit jej novellským. To se podařilo a od roku 2001 už vše běželo pod Novellem.
K nové spolupráci jsme přesvědčili ještě Milana Mistra, aby se práce na verzi 1 s laděním programů už přímo v novellské síti naplno rozeběhly. "Bylo nás pět", programátoři Ruda, Mirek, Milan a já, a technik Karel. Vypomáhala nám také Milena. Bohužel s novým mladým vedením Seby T, která už plně patřila do skupiny HYBLER Group, a.s. Semily, jsme si ne zcela padli do oka. Pokusili jsme se delegovat Milana, věkem srovnatelného s novým vedením, jakožto "styčného důstojníka" s vedením podniku. Poor boy Milan, užil si. V polovině roku 2002 se situace vyhrotila natolik, že jsme se Ruda, Milan a já rozhodli definitivně práci v Sebě T ukončit. Milan neměl se získáním jiné práce žádný problém, Ruda, ač mu chyběly do řádné penze jen dva roky, odešel do předčasného důchodu. Já jsem měl štěstí, že se v té době zrovna chystala reforma územní veřejné správy. Od 1.1.2003 byl jablonecký okres rozdělen na územní celky Jablonecko, Tanvaldsko a Železnobrodsko. Jablonecký okresní úřad byl zrušen a naopak vznikly obce s rozšířenou působností (tzv. obce III. stupně) v Jablonci n.N., Tanvaldu a Železném Brodu. Městský úřad v Tanvaldu tudíž nabízel pracovní pozici informatika. Toho jsem pochopitelně využil, neboť jsme s Rudou na MÚ v Tanvaldě - jak už jsem dříve uvedl - postavili a spravovali novelskou síť. Prostředí MÚ jsem proto dobře znal včetně pracovníků úřadu, neboť to byli v drtivé většině dřívější zaměstnanci Seby. Považoval jsem přechod do zaměstnaneckého poměru za správný, protože v mých tehdejších dvaapadesáti letech už nebyla moje firma typu "one man show" konkurenceschopnou, naopak v pozici informatika městského úřadu jsem mohl dobře uplatnit dosavadní pracovní zkušenosti.
V následujících dvou odkazech lze ještě nalézt nejprve ukázky obrazovek Evidence úprvny Licoloru Liberec a některých projektů Seby T Tanvald, následně výpis prvního z program projektu Normy a náklady napsaného ve FoxPro 2.5 .
Ukázky obrazovek projektů Licoloru Liberec a Seby T Tanvald
Ukázka výpisu úvodního programu Normy a náklady napsaného ve FoxPro 2.5
Již na konci kapitoly Microsoft DOS v síti Novell Netware jsem uvedl, že mým novým zaměstnavatelem se stal MÚ Tanvald, oficálně jsem na pozici informatika nastoupil začátkem října 2002. Mohl jsem dobře navázat na zkušenosti, které jsem měli s Rudou Líbalem z předchozí práce pro městský úřad. Už během prázdnin 2002 jsem vypracoval podklad pro výběrové řízení dodavatelů nového informačního a komunikačního systému (IKS) MÚ Tanvald jakožto budoucí obce III. stupně v rámci reformy veřejné správy platné od 1. ledna 2003.
Základní komponenty IKS MÚ Tanvald - celý text
Vybudování IKS MÚ muselo být koordinováno s rekonstrukcemi obou budov městského úřadu, tj.stávající "radnice" v Palackého 359 a nově v budově "soudu" v Krkonošské 350. První komponentu IKS, skládající se ze strukturované kabeláže, propojení strukturované kabeláže obou budov MÚ jakož i vybavení telefonními ústřednami realizovala firma TELMO s.r.o. Jablonec n.N. Spolupráce s ní byla výborná, její návrh propojení budov pomocí "optiky s metalikou" se ukázal být naprosto spolehlivým. Musela se tehdy díky stavebním úpravám v budově radnice a zcela nové strukturované kabeláži zrušit novellovská síť, kterou jsme postavili a servisovali v předchozích letech s Rudou. Sociální odbor byl dočasně přemístěn do prostor bývalého kulturního střediska na sídlišti Výšina, kde tato už pochopitelně modifikovaná síť do konce roku dosloužila. Výjimečnou součástí IKS byl systém IISSDE, tedy informační systém správních a dopravních evidencí, který od nového roku zajišťoval pro státní správu městský úřad v přenesené působnosti. Správní odbor MÚ byl situován do rekonstruovaného přízemí radnice, kdežto odbor dopravy do nově vzniklých prostor v přízemí budovy soudu. V té době ještě unixový systém IISSDE měl samostatnou přípojku do celostátní sítě v přízemí budovy soudu. Jak hekticky se tehdy pracovalo svědčí např. to, že se mi spojení s centrem systému podařilo navázat večer na Silvestra roku 2002. Musím však podotknout, že spolupráce s tehdejším gestorem systému, kterým bylo ministerstvo vnitra ČR, byla na velmi dobré úrovni. Prakticky každé ráno jsem měl v e-mailu pozdrav s potřebnými informacemi od pana ing. Holendy z MV ČR začínající slovy "dobré jitro přeje vnitro". V budově soudu vznikly půdní vestavbou nové prostory, kde měl své nové působiště sociální odbor. Rovněž zde byla umístěna servrovna včetně telefonní ústředny pro budovu soudu, hlavní servrovna s telefonní ústřednou a připojením MÚ k internetu pak měla své místo na radnici v novém prostoru vedle ekonomického odboru.
Už ke konci roku 2002 jsem musel požádat bývalého spolupracovníka v Sebě Karla Klabana, aby mi vypomohl s okonektorováním přípojek mezi datovými zásuvkami strukturované kabeláže a některými počítači. Bylo jasné, že rozumným řešením by bylo mít na MÚ pro zdárný chod IKS dva lidi, což ostatně bylo zcela ve shodě s doporučením státních orgánů pro MÚ velikosti tanvaldského. Po celou dobu mého působení na městském úřadu jsem měl velmi dobré vztahy s tehdejším starostou Petrem Polákem a tajemníkem MÚ Richardem Seidlem. Pod Richarda spadalo oddělení kanceláře tajemníka, jemuž šéfovala Blanka Přiklopilová. Moje vedoucí, s níž se mi perfektně spolupracovalo mimo jiné také proto, že mi stejně jako můj někdejší první šéf v Sebě Ota Šída, ponechala zcela volný prostor k řešení pracovních povinností. Mohl bych - podobně jako kdysi v Sebě - opět jmenovat řadu dalších výborných spolupracovníků na MÚ. Za všechny jmenuji alespoň sekretářku starosty a tajemníka Evu Kráslovou. Když jsem na začátku roku 2003 navrhl, aby byl na místo technika přijat právě Karel Klaban, tajemník návrh ihned schválil. Na MÚ jsme tak od dubna 2003 byli s Karlem dva informatici, Karel na pozici technika hardware a já jakožto správce informačních technologií.
Nejpozději jednou za 5 let vyplývala ze zákona nezbytnost atestace informačního systému veřejné správy, jehož základním dokumentem byla tzv. informační strategie. Díky Karlovi, který měl ještě i v roce 2021 ve svém počítači Informační strategii MÚ Tanvald z roku 2008, mohu ji sem zařadit:
Informační strategie MÚ Tanvald: atestace 2008 - celý text
Z jednotlivých kapitol této informační strategie si lze vytvořit obrázek o tom, jak vypadala organizační struktura MÚ, které aplikace byly v rámci IS úřadu provozovány a pomocí jakých informačních technologií. Technologická, hardwarová i softwarová architektura IS měla po velkou většinu mého působení na pozici informatika právě podobu popsanou v atestaci z roku 2008. Název této kapitoly, totiž Okna Microsoftu v síti Novell NetWare, tomu plně odpovídá. Vyjímku tvořily pouze linuxové servry, vymezující demilitarizovanou zónu mezi internetem a lokální sítí. V DMZ měl po roce 2008 vedle poštovního servru rovněž své místo intranetový servr, v roce 2009 bylo firmou AV Media Praha zprovozněno městské 3D kino, jehož zásadní součást tvořil rovněž linuxový servr. Obsluha servru městského kina včetně promítání byly Karlovou doménou. Teprve s realizací spisové služby v r. 2009 pardubickou firmou GEOVAP (od té doby museli mít všichni úředníci MÚ certifikované elektronické podpisy) jsme se rozhodli zprovoznit databázový servr Windows 2008, který konečně představoval spolehlivou verzi servrů firmy Microsoft. Jak se blížil můj odchod do penze, bylo stále zřetelnější, že nově zvolená strategie firmy Novell není z nejšťastnějších. Naopak microsoftí servry začaly být počátkem druhého destiletí nového tisíciletí výrazně perspektivnější. Přechod k Oknům Microsoftu v síti Microsoft na MÚ v Tanvaldu byl tudíž jasným úkolem pro mého nástupcu Radka Reifa . Ten se jej zhostil, jak velmi dobře vím, nadmíru skvěle a úspěšně.
Mezi mé oblíbené linuxové distribuce patří Debian, Ubuntu, Slax a Elementary OS. Mám a nebo jsem měl některé z nich nainstalované jako virtuální stroje v prostředí Windows a nebo jako plnohodnotné počítače buď ve vícenásobném bootování či přímo samostatně na jednom počítači. Zásadní význam hlavně pro tvorbu a ladění webovských stránek pro mě mají linuxové servry, využívám především systém XAMPP. Popsal jsem instalaci linuxového servru Debian včetně nezbytného software pro tvorbu webu, poslední verze popisu je z roku 2011.
Instalace linuxového servru - celý text
Po mnoha letech jsme se kontaktovali s Jardou Lesákem. V dobách našich studií na MFF UK jsme spolu po celou dobu bydleli na pražské Koleji 5. května ve Slavíkově 22, nyní opět nazvané Kolej Švehlova. Jarda byl v kontaktu ještě s naším společným kamarádem Karlem Plavcem, jenž bydlel na stejné koleji. V říjnu 2022 jsme se sešli společně všichni tři v restauraci příznačně nazvané Staré časy v areálu pivovaru v Hořicích. Bylo to vskutku velmi milé a příjemné setkání a vzpomínání, určitě jej v budoucnu zopakujeme. Jarda úspěšně používá linuxovou distribuci Linux Mint . Vyzkoušel jsem si ji rovněž, byl jsem s ní velmi spokojen, mám nyní verzi Cinnamon nainstalovánu v dualbootu a rovněž jako virtuální počítač ve Windows 11.
První webovské stránky jsem "ubastlil" v roce 1996 pro tehdy nově vzniklou Sebu T Tanvald, a.s. V roce 1998 jsem už měl o trochu více zkušeností s tvorbou webu, takže jsem mohl naprogramovat rodinné stránky . Ty mají prakticky stejnou podobu dodnes, jen v průběhu let byly nepatrně upravovány tak jak se vyvíjely webovské technologie. Od roku 1999 jsem pak zařadil tvorbu webovských stránek do výuky IVT (IKT) na tanvaldském gymnáziu. K tomu účelu jsem pro studenty rovněž připravil webovské stránky.Ty opět zůstaly ve své původní podobě pouze s vynucenými úpravami až do roku 2015, kdy jsem mé působení, tehdy už jako důchodce, na gymnáziu ukončil. Matematika v sextě je ukázkou jedné z úloh gymnaziálního webu. Zkušenosti z externí výuky na gymnáziu jsem využil na stránkách pepik.vitovi.name pro našeho vnuka. Na tomto webu případný zájemce nalezne mimo jiné příklady tvorby webovských stránek.
Především podle výborného kursu Typografie Pavla Satrapy z TULu v Liberci jsem si mohl vyzkoušet systém LaTeX. Posloužil mně např. k přepsání úvodní přednášky z matematické analýzy, kterou na přelomu 60. a 70. let vedla na MFF UK dr. Svatava Kubálková.
Matematická analýza I - celý text
Během své prfesionální programátorské praxe jsem využíval především metodologii strukturovaného procedurálního programování. Teprve když jsem si osvojil také objektově orientované programování v jazyku Java, mohl jsem začít rovněž programovat pro operační systém Android. Jednu z aplikací, nazvanou "Top přátelé na telefonu", jsem napsal v roce 2017.
Top přátelé na telefonu - celý text